Bahir Dar se nachází 560 km severně od Addis Abeby a let tam trvá asi hodinu. To znamená, že přiletím v osm hodin večer. Etiopské aerolinky byly nedávno oceněny jako nejlepší v Africe, proto nemám z letu velké obavy. Před odletem ještě telefonuji s Teshomem, abych se ujistila, že mě přijede vyzvednout na letiště. Potvrzuje mi, že tam bude ve dvě hodiny.
Etiopané počítají hodiny jinak než my. Jejich den trvá od šesti hodin ráno do šesti hodin večer. V poledne tudíž mají šest hodin, v šest večer je dvanáct, v sedm je jedna. Je proto dobré se vždycky přesvědčit, jaký časový údaj kdo myslí.
V Etiopii je zvykem, že do příletové haly nesmí nikdo jiný než cestující a zaměstnanci letiště. Zato venku na parkovišti už se vytvořil shluk lidí, kteří přišli někoho přivítat. Je mezi nimi také Teshome, ředitel místní pobočky neziskové organizace DASSC, pro kterou budu v následujících šesti měsících pracovat. Přišel i s jednou ze svých dcer. V ruce drží papír s mým jménem, jen malinko zkomoleným. Pomohou mi naložit zavazadla do pick-upu a můžeme vyrazit.
Celou cestu z letiště jedeme po asfaltové silnici, teprve když odbočíme na sídliště, nahradí asfalt prach a kamení. Teshome mi ukazuje, v které z budov budu bydlet. Nejdřív však prý musím navštívit jeho rodinu, která bydlí v domě naproti. Dveřmi v přízemí čtyřpatrové budovy vstupujeme přímo do obývacího pokoje, který je zaplněný dýmem z dřevěného uhlí s příměsí kadidla. Jordanos, Teshomeho žena, už totiž chystá tradiční kávový obřad, ke kterému se přidávají i sousedé a jejich děti.
O dva dny později uskutečníme kávový obřad v mém bytě, protože tak se to sluší, když se někdo nastěhuje na nové místo.